pic

IorminoGrande

Mezinárodně uznaná chovatelská stanice hovawartů a kavalír King Charles španělů

pict13 thDovolte mi, abych vám krátce představila nejenom sebe, ale i celou mou lidsko-psí rodinu. Můj báječný manžel Boris je pasivní kynolog. Co to znamená? Kromě toho, že má samozřejmě rád naše dvě fenky a v případě potřeby je plně zaopatří, trpí, toleruje a také financuje mou „úchylku“ a vášeň zvanou kynologie. Všudypřítomné a vysoce kvalitně přilnavé chlupy doma, v autě, v jídle a také na většině jeho pracovním či společenském oblečení se snaží obvykle jen s povzdechem a zcela bez úspěchu zlikvidovat.

To naopak naše dcera Linda, kdyby mohla, spala by s pejsinkama klidně i v posteli. Už od malička má ke psům moc hezký vztah a i když je vlastně ještě malá, nikdy by je „netrápila“ svou přehnanou náklonností ani „snahou“ je za každou cenu cvičit jako její ctižádostivá maminka. Jsem strašně moc ráda za to, že si nechá vždy vše a bez problému vysvětlit a pak i pochopí, co může a co ne a naše fenky ji za to milují.

pict14A nakonec je tu ještě má Maličkost. Samozřejmě mám v naší smečce, tedy v rodině, alfa pozici (mého manžela se na to, ale raději neptejte) a i když si tím někdy nejsem zcela jistá, alespoň se tak tvářím. Na počátku všeho jsem totiž stála hlavně já a moje velká láska ke zvířatům, zejména ke psům. Má babička chovala skotské kolie a ty nás provázely vlastně celé mé dětství a dospívání. Svého vlastního prvního psa jsem si pořídila téměř v devatenácti a byl to německý ovčák Asir od Velké Ohrady. Byl to velmi temperamentní pes, mnohé mne naučil a hodně jsme toho spolu zažili. Začínala jsem s ním pronikat hlouběji do tajů služební a sportovní kynologie. Navštěvovali jsme kynologické cvičiště v Praze 5 - Jinonicích a také jsme složili několik zkoušek z výkonu. A právě tehdy na cvičišti , v roce 1990, mi učaroval krásný plavý pes a pomalu se začala rodit láska na celý život zvaná HOVAWART.

 Vysněné štěňátko v podobě černoznakaté fenky Irunky - Iorgy Královské zátiší jsem si, ale pořídila až o sedm let později. To už jsme bydleli spolu s mým manželem v malém domku u Kladna. Konečně jsme se tedy dohodli, že psa oba chceme a že je na něj ten pravý čas. Vzpomněla jsem si hned na hovawarta a začala jsem studovat různé knihy a zpětně si v kynologických časopisech vyhledávat články o tomto plemeni. Chtěli jsme, aby se nám pejsek nejenom líbil, ale aby se k nám hodil i svou povahou. Hledali jsme psa velkého, otužilého s přátelskou a vyrovnanou povahou, který by také v případě potřeby ochránil nás i náš majetek. Já jsem ještě navíc chtěla se psem jezdit na výstavy a věnovat se výcviku. Po přečtení několika moudrých knih jsme se rozhodli, že hovawart je opravdu pro nás ten pravý. Začala jsem tedy obvolávat chovatelské stanice a krátce na to jsme se jeli i s manželem podívat na štěňátka do chovatelské stanice Královské zátiší. Pečlivě jsem vybírala a vybrala jsem opravdu dobře. S oblibou říkám, že Irunka je to nejúžasnější zvíře, které jsme kdy doma měli. Nic jsem neponechala náhodě. Socializaci, následnou výchovu , výcvik, přípravu na výstavy i na běžný život jsem brala opravdu vážně a vše se mnohonásobně vyplatilo. Chodily jsme spolu do různých prostředí, mezi lidi a jiná zvířata, začali jsme jezdit na výstavy, navštěvovat cvičiště a v létě i během roku se pravidelně účastníme nebo přímo organizujeme výcvikové tábory, různé procházky, pochody nebo soutěžní a společenské akce pro psy. Z naší Iry mezitím vyrostla naprosto bezproblémová a vyrovnaná psí dáma. Složily jsme spolu šest zkoušek z výkonu, zúčastnily se třikrát mistrovství republiky hovawartů (1.,4. a 3.místo) a narozením jejích prvních štěňátek v roce 2000 se zároveň "narodila" i naše chovatelská stanice Iormino Grande.

pict16A Irunka jako veteránka mi pomáhala s výchovou malé a temperamentní kavalírky Tesinky - Komtesy ze Zámku Lešná. Ta rozšířila naši smečku v listopadu 2004 pod prokazatelně průhlednou záminkou, že naše tehdy čtyřletá dcera „nutně“ potřebuje pro svůj zdárný psychický, fyzický, politický a bůhví jaký ještě vývo, psa , tedy vlastně fenu, velikostí sobě zcela úměrnou. Rádoby vtipným poznámkám ze strany mého manžela, že jsem si jí stejně pořídila hlavně pro sebe, abych měla zase s čím lítat po výstavách a pronikat do tajů agility a nebohým dítětem to jen maskuji, jsem dělala , že nerozumím. Přece hned nepřiznám, že má pravdu, ne? Ale vážně. Můj druhý psí sen jménem KAVALÍR KING CHARLES ŠPANĚL se mi rovněž zdál několik let…. A pak jsem se probudila a řekla si, že by bylo fajn změnit sen v realitu. Má dcera si v té době na všech hovawartích táborech půjčovala štěňátka a ráda je vodila po areálu nebo na procházku. Když si pak jednou ráno na poslušnost přivedla plyšového psa na vodítku a postavila se s ním, odhodlaná cvičit, do řady mezi ostatní, bylo definitivně rozhodnuto. Začala jsem tedy pátrat po vhodné chovatelské stanici. A tak jsem se dostala až na „zámek“, tedy do chovatelské stanice „Ze zámku Lešná“. Zde jsem si zhruba po ročním vzájemném kontaktu zamluvila fenku z očekávaného vrhu. Narodily se dvě a opět jsem měla šťastnou ruku. Naše Tesinka je malý poklad.

pict7 Nutno ještě podotknout, že Ira přijala Tesi naprosto bez problémů. Jsou prima dvojka, chrní spolu v jednom pelechu a jedna bez druhé nedá ani ránu. Jestli to nebude tím, že se obě řadí mezi aristokracii. No, uznejte - jedna z Královského zátiší a ta druhá ze Zámku Lešná. A aby té „modré krve“ nebylo u nás opravdu málo, v listopadu 2008 nám do smečky přibyla další černoznakatá hovawartka Carevna Katčina smečka.

Zakladatelkou naší chovatelské stanice a zároveň matkou "A" vrhu hovawartů (20.01.2000) je černoznakatá fenka. Naše milovaná Irunka – Iorga Královské zátiší s námi žila krásných 12 let. Její věrné psí srdíčko dotlouklo 6.března 2009.



pict4Píše se další historické datum v naší smečce – říjen 2010 a do naší rodiny přibývají další čtyři nožky.Tentokrát patří blenheim kavalírce „královně“ Viktorii ze Zámku Lešná.

Tak ať se vám u nás líbí a  brzy  na HAFshledanou !
Michaela