pic

IorminoGrande

Mezinárodně uznaná chovatelská stanice hovawartů a kavalír King Charles španělů

O plemeni

Kavalír King Charles španělé dnes patří do skupiny malých společenských psů, a i když byli po staletí chováni zejména pro radost a potěšení, byli úplně původně, jako všichni ostatní španělé, řazeni k plemenům loveckým a až do poloviny 19. století využíváni jako slídiči. To vysvětluje i skutečnost, proč si i přes svůj milý a atraktivní zevnějšek dodnes zachovali velkou vytrvalost, sportovní nadání a chuť do jakékoliv činnosti.

Historie tohoto krásného a oblíbeného plemene však sahá až hluboko do dávné  minulosti a začíná vlastně na anglickém královském dvoře. Jeho velkými  obdivovateli a také prvními skutečnými chovateli byli dva slavní angličtí  králové - Charles I. (1600 – 1649) a jeho syn Charles II. (1630 – 1685).  Charlesi II. vděčí rovněž za své jméno a byl to právě on, kdo vydal dekret o neomezeném pohybu těchto malých psíků a dokonce jim povoloval i vstup do budov, veřejných institucí včetně parlamentu. Toto  privilegium platí určitým způsobem až dodnes. Dalšími neméně známými příznivci kavalírů byly slavná Marie Stuartovna nebo Alžběta anglická. Často se s nimi setkáváme i na dobových obrazech  takových velikánů jako byli Tizian, Giotto, Veronese, van Dyck, Watteau či Boucher. Avšak od dob krále Karla se  typ  původních španělů nejen změnil, ale dokonce časem došlo k rozdělení na dvě  samostatné větve:

*        Občas se totiž v chovu vyskytli jedinci s kulatou hlavou, kratším nosem a křehčí tělesnou stavbou. Tento módní trend se rychle uchytil, chovatelé se přizpůsobili a požadované znaky v chovu upevnili. Tak vznikl dnešní King Charles španěl.

*       Počátkem minulého století však dal Američan pan Roswell Eldridge podnět k obnovení a záchraně původní linie těchto malých španělů. Byl přesvědčen, že štěňata s delší čenichovou partií se ve vrzích stále vyskytují, ale jsou jako netypická vyřazována. Naštěstí měl pravdu a díky jeho úsilí i mnoha dalších byl v roce 1928 vydán standard nového plemene. A tak se „znovu narodil“ dnes oblíbenější Kavalír King Charles španěl.

Obě dvě plemena se vyskytují ve čtyřech barevných variantách – tricolor, blenheim, black and tan a ruby.

K nám byli první kavalíři ze země původu dovezeni až v roce 1975 a později byl chov rozšířen i o další importované  jedince, kteří se stali základem československého chovu. V současné době patří plemeno mezi ta velmi oblíbená, o čemž svědčí počty odchovaných štěňat a velká konkurence na všech typech výstav. V České republice zastřešují Kavalír King Charles španěly v rámci ČMKU a potažmo i FCI dva kluby – Cavalier King Charles Spaniel klub Čech, Moravy a Slezska a Klub chovatelů Kavalír a King Charles španělů Praha.


Jaký kavalír skutečně je a pro koho se hodí?

pict24Kavalíři jsou neobyčejně milí a mimořádně příjemní společníci. Kdykoliv se podívám na své fenky, mám pocit, že právě vyšlo sluníčko. Pokud mi není dobře nebo mám špatnou náladu, ony mi ji rozhodně vylepší. Neustále se totiž „smějí“, neúnavně vrtí ocáskem a díky svému něžnému výrazu vypadají pořád jako štěňátka. Kavalír je přesně takový, jak ho popisuje standard – veselý, přátelský a neagresivní. Je velmi snadno ovladatelný a tudíž vhodný i pro začátečníky. Přesto, že se svým původem kdysi řadil mezi plemena lovecká, nezmizí v lese do každého houští a ani nebude doma dávit veškeré domácí zvířectvo. Je to pejsek mírný, oddaný a velmi přizpůsobivý. Rád s vámi bude lenošit celé dny na gauči nebo dělat společnost staré babičce v parku na lavičce. Bude-li však jeho pán sportovně založený, získá ve svém maličkém kamarádovi plnohodnotného a vytrvalého partnera pro dlouhé vycházky do přírody, ke společným hrám nebo pro různá odvětví kynologických sportů jako jsou např. agility nebo tanec se psem. Jeho povaha je velmi poddajná a tvárná, je nesmírně snášenlivý a naprosto nekonfliktní, a to i mezi jedinci stejného pohlaví. Lze jej tedy chovat jak jednotlivě, tak i ve smečce dvou a více jedinců. Kavalíři se vyznačují nejen příjemnou povahou, ale i atraktivním zevnějškem. Jejich nádherná hedvábná dlouhá srst se nemusí nijak zvlášť upravovat, postačí pravidelné kartáčování a před výstavou je psa vhodné vykoupat. Obecně se dá tedy říci, že kavalír je schopný integrovat se do jakékoliv rodiny samozřejmě za předpokladu, že její členové mají rádi psy a jsou ochotni se s malým chlupatým pokladem podělit o svou lásku a náklonnost. Naprosto souhlasím s tvrzením mnoha chovatelů, že kdo si jednou kavalíra pořídí a pozná ho, už se bez něj v životě neobejde.

Ke komu se nehodí?

Podle výše popsaných vlastností by se dalo soudit, že kavalír je vlastně psem pro každého. Ovšem není tomu tak. Pro svůj zdárný vývoj a pohodu potřebuje dostatek lásky a kontaktu s člověkem a stejně jako každý jiný pes by měl být řádně vychován. Rozhodně se však nehodí k lidem hrubým, prchlivým a neurvalým, ani k někomu, kdo by si chtěl na psovi léčit své komplexy z osobního života nebo ze zaměstnání. Malý a roztomilý kavalír není ani vhodnou „plyšovou hračkou“ pro malé děti nebo kompenzací nedostatku času rodičů pro děti odrostlejší bez řádného uspokojení svých potřeb. 


Psa nebo fenku?

To je otázka, kterou si dříve či později položí každý zájemce o štěňátko. Obecně platí, že pes, jak už to tak v přírodě bývá, je impozantnějším představitelem svého druhu a je také o něco větší než fenka. U fenky musíme počítat s tím, že přibližně dvakrát do roka cca tři týdny hárá a v tuto dobu se tedy musíme mít na pozoru, abychom se nedočkali nežádoucího potomstva. Ještě i dnes občas slyšíme, že každá fena musí mít (z různých důvodů) alespoň jednou za život štěňata. Toto tvrzení ale není ničím podložené a nakonec ani ve volné přírodě tomu tak není (např. u vlků se rozmnožuje alfa pár). To, co se ovšem dále traduje u ostatních plemen o výrazné rozdílnosti povahy obou pohlaví, u kavalírů neplatí. V tomto ohledu je tedy lhostejné, zda to bude kluk a nebo holka. Můžete si tedy bez obav pořídit pejska k pejskovi nebo fenku k fence. Jak psi, tak i feny jsou vůči ostatním psům naprosto nekonfliktní a jsou schopni žít bez problémů i ve větší smečce. Pokud bychom samozřejmě chtěli odchovávat štěňátka, je volba jasná. V ostatních případech bych se řídila tím, co je vašemu srdci nejbližší. 


Kavalír a děti

pict22Odpověď je velmi jednoduchá. Vzhledem ke své povaze je kavalír velmi vhodným společníkem dítěte a dohromady mohou jistě vytvořit skvělý tým. Harmonické a spokojené soužití všech má ale svá určitá pravidla. Stejně tak jako netolerujeme všechno svému pejskovi, nemůžeme vše tolerovat dítěti. Štěně ani dospělý pes nesmí suplovat hračku, kterou lze kdykoliv tahat, přehnaně mačkat a nedopřát jí ani chvilku klidu při krmení nebo na nutný odpočinek. Zejména zpočátku a především u malých dětí by měl vzájemný kontakt probíhat pod dozorem věci znalých dospělých a oba/všechny zúčastněné naučit správnému vzájemnému chování. Jen tak bude panovat spokojenost na obou stranách. Celá problematika se v podstatě v mnohém neliší od toho, co rozsáhleji popisuji u našeho druhého plemene v jiné části těchto stránek - Seznámení s plemenem, odstavec „Hovawart a děti".


Od kterého chovatele?

Každému zájemci o štěňátko kteréhokoliv plemene bych jednoznačně doporučila pejska s průkazem původu. A to hned z několika důvodů. Pořizujeme si totiž kamaráda na deset a více let a určitě bychom chtěli, aby nám z něj vyrostl pes vzhledem a také povahou odpovídající plemeni, které jsme si vybrali. Povaha je velmi sledovaný faktor. Například agresivita nebo extrémní bojácnost jsou pro další využití v chovu naprosto nepřípustné. Většina osvícenějších chovatelů se v dnešní době zabývá také zdravím svých chovných jedinců, které nechává pravidelně testovat. Obojí je do jisté míry dědičnou záležitostí. Nikdy také dopředu nevíte, čemu se nakonec budete chtít se svým pejskem věnovat. Např. na výstavy smějí jen psi s průkazem původu. A co se týká výběru toho správného štěňátka a jeho chovatele? Myslím si, že nejrozumnější je navštívit několik chovatelských stanic a dobře si prohlédnout podmínky odchovu, kvalitu krmení, ale i vzájemný vztah fenky a jejího majitele a také jeho přístup ke štěňátkům. Rozumný a slušný chovatel vám rád podá veškeré informace o plemeni, jeho výchově, eventuelním sportovním využití, krmení, zdravotní péči a upozorní vás nejenom na přednosti svých zvířat, ale i na případné nedostatky. A určitě vám bude rád nápomocen radou i v budoucnu a nezřídka kdy se stane i celoživotním přítelem.

Štěňátko si odvezte jen z takových podmínek, ve kterých byste i vy, být psem, byli naprosto spokojeni!


Zdraví kavalírů

Kavalíři se dožívají v průměru dvanácti let, ale výjimkou nejsou ani čtrnáctitiletí. Velmi často však slýchám, že jsou přešlechtění a zatížení spoustou dědičných chorob. Dle mého názoru jde o nafouklou bublinu. Samozřejmě každé plemeno má nějakou svoji Achillovu patu a u kavalírů je to asi srdíčko, ale v současné době je v čistokrevném chovu situace srovnatelná s kterýmkoliv jiným plemenem. Některý pes je prostě zdravější a jiný méně. Náš klub (Cavalier King Charles Spaniel Club Čech, Moravy a Slezska) jde ale majitelům naproti a nabádá a motivuje je podobně jako v zemi původu ke sledování zdravotního stavu svých pejsků. Významným krokem bylo mimo jiné i vyhlášení nepovinného Ozdravného programu, ke kterému se hlásí i naše chovatelská stanice. Mezi doporučená vyšetření patří např. každoroční poslechové vyšetření srdce, luxace patelly, DOV nebo EF/CC. Všem chovným jedincům je vždy v rámci bonitace poslechem vyšetřeno srdce. K pravidelné a průběžné péči pak samozřejmě patří každoroční očkování, odčervení, ošetření proti blechám a klíšťatům, kontrola a čištění uší, očí a zubů.