KAVALÍR - Seznámení s plemenem
ÚVOD
Kavalír King Charles španělé patří dnes do skupiny malých společenských psů, a i když byli po staletí chováni zejména pro radost a potěšení, byli úplně původně, jako všichni ostatní španělé, řazeni k plemenům loveckým a až do poloviny 19. století využíváni jako slídiči. To vysvětluje i skutečnost, proč si i přes svůj milý a atraktivní zevnějšek dodnes zachovali velkou vytrvalost, sportovní nadání a chuť do jakékoliv činnosti.
Historie tohoto krásného a oblíbeného plemene však sahá až hluboko do dávné minulosti a začíná vlastně na anglickém královském dvoře. Jeho velkými obdivovateli a také prvními skutečnými chovateli byli dva slavní angličtí králové - Charles I. (1600 – 1649) a jeho syn Charles II. (1630 – 1685). Charlesi II. vděčí rovněž za své jméno a byl to právě on, kdo vydal dekret o neomezeném pohybu těchto malých psíků a dokonce jim povoloval vstup do budov, veřejných institucí i do parlamentu. Toto privilegium platí určitým způsobem až dodnes.
Dalšími ne méně známými příznivci kavalírů byla slavná Marie Stuartovna nebo Alžběta anglická. Často se s nimi setkáváme i na dobových obrazech takových velikánů jako byli Tizian, Giotto, Veronese, van Dyck, Watteau či Boucher.
Avšak od dob krále Karla se typ původních španělů nejen změnil, ale dokonce časem došlo k rozdělení na dvě samostatné větve:
Občas se totiž v chovu vyskytli jedinci s kulatou hlavou, kratším nosem a křehčí tělesnou stavbou. Tento módní trend se rychle uchytil a chovatelé se přizpůsobili a požadované znaky v chovu upevnili. Tak vznikl dnešní King Charles španěl.
Počátkem minulého století však dal Američan pan Roswell Eldridge podnět k obnovení a záchraně původní linie těchto malých španělů. Byl přesvědčen, že štěňata s delší čenichovou partií se ve vrzích stále vyskytují, ale jsou jako netypická vyřazována. Naštěstí měl pravdu a díky jeho úsilí i mnoha dalších byl v roce 1928 vydán standard nového plemene. A tak se „znovu narodil“ dnes oblíbenější Kavalír King Charles špatněl.
rozšířen i o další importované jedince, kteří se stali základem našeho chovu.
V současné době patří plemeno mezi ta velmi oblíbená, o čemž svědčí počty odchovaných
štěňat a velká konkurence na všech typech výstav. V České republice zastřešují Kavalír King
Charles španěly v rámci ČMKU a potažmo i FCI dva kluby – Cavalier King Charles Spaniel klub Čech, Moravy a Slezska a Klub chovatelů Kavalír a King Charles španělů Praha.
Kavalíři jsou neobyčejně milí a mimořádně příjemní společníci. Kdykoliv se podívám na svou fenku, mám pocit, že právě vyšlo sluníčko. Pokud mi není dobře nebo mám špatnou náladu, ona mi ji rozhodně vylepší. Neustále se totiž „směje“, neúnavně vrtí ocáskem a díky svému něžnému výrazu vypadá pořád jako štěňátko.
Kavalír je přesně takový, jak ho popisuje standard – veselý, přátelský a neagresivní. Je velmi snadno ovladatelný a tudíž vhodný i pro začátečníky. Přesto, že se svým původem kdysi řadil mezi plemena lovecká, nezmizí v lese do každého houští a ani nebude doma dávit veškeré domácí zvířectvo. Je to pejsek veselý, mírný, oddaný a velmi přizpůsobivý. Rád s vámi bude lenošit celé dny na gauči nebo dělat společnost staré babičce. Bude-li však jeho pán sportovně založený, získá ve svém maličkém kamarádovi plnohodnotného a vytrvalého partnera pro dlouhé vycházky do přírody, ke společným hrám nebo pro různá odvětví kynologických sportů jako jsou např. agility nebo tanec se psem. Jeho povaha je velmi poddajná a tvárná, je nesmírně snášenlivý a naprosto nekonfliktní a to i mezi jedinci stejného pohlaví. Lze jej tedy chovat jak jednotlivě, tak i ve smečce dvou a více jedinců.
Kavalíři se vyznačují nejen příjemnou povahou, ale i atraktivním zevnějškem. Jejich nádherná hedvábná dlouhá srst se nemusí nijak zvlášť upravovat, postačí pravidelné kartáčování a před výstavou je psa vhodné vykoupat.
Obecně se dá tedy říci, že kavalír je schopný integrovat se do jakékoliv rodiny samozřejmě za předpokladu, že její členové mají rádi psy a jsou ochotni se s malých chlupatým pokladem podělit o svou lásku a náklonnost.
Naprosto souhlasím s tvrzením mnoha chovatelů, že kdo si jednou kavalíra pořídí a pozná ho, už se bez něj v životě neobejde.
Podle výše popsaných vlastností by se dalo soudit, že kavalír je vlastně psem pro každého. Ovšem není tomu tak. Pro svůj zdárný vývoj a pohodu potřebuje dostatek lásky a kontaktu s člověkem a stejně jako každý jiný pes by měl být řádně vychován.
Rozhodně se však nehodí k lidem hrubým, prchlivým a neurvalým, ani k někomu, kdo by si chtěl na psovi léčit své komplexy z osobního života nebo ze zaměstnání. Malý a roztomilý kavalír není ani vhodnou „plyšovou hračkou“ pro malé děti nebo kompenzací nedostatku času rodičů pro děti odrostlejší bez řádného uspokojení svých potřeb.
Odpověď je velmi jednoduchá. Vzhledem ke své povaze je kavalír velmi vhodným společníkem dítěte a dohromady mohou jistě vytvořit skvělý tým. Harmonické a spokojené soužití všech má ale svá určitá pravidla. Stejně tak jako netolerujeme všechno svému pejskovi, nemůžeme vše tolerovat dítěti. Štěně ani dospělý pes nesmí suplovat hračku, kterou lze kdykoliv tahat, přehnaně mačkat a nedopřát jí ani chvilku klidu při krmení nebo na nutný odpočinek. Zejména zpočátku a především u malých dětí by měl vzájemný kontakt probíhat pod dozorem věci znalých dospělých a oba/všechny zúčastněné naučit správnému vzájemnému chování. Jen tak bude panovat spokojenost na obou stranách.
Celá problematika se v podstatě v mnohém neliší od toho, co rozsáhleji popisuji u našeho druhého plemene v jiné části těchto stránek - Seznámení s plemenem, odstavec „Hovawart a děti?
To je otázka, kterou si dříve či později položí každý zájemce o štěňátko Obecně platí, že pes, jak už to tak v přírodě bývá, je impozantnějším představitelem svého druhu a je také o něco větší než fenka. U fenky musíme počítat s tím, že přibližně dvakrát do roka cca 3 týdny hárá a v tuto dobu se tedy musíme mít na pozoru, abychom se nedočkali nežádoucího potomstva. To, co se ovšem dále traduje u ostatních plemen o výrazné rozdílnosti povahy obou pohlaví, u kavalírů neplatí. V tomto ohledu je tedy lhostejné, zda to bude kluk a nebo holka. Můžete si tedy bez obav pořídit pejska k pejskovi nebo fenku k fence. Jak psi, tak i feny jsou vůči ostatním psům naprosto nekonfliktní a jsou schopni žít bez problémů i ve větší smečce. Pokud bychom samozřejmě chtěli odchovávat štěňátka, je volba jasná. V ostatních případech bych se řídila tím, co je mému srdci nejbližší.
Každému zájemci o štěňátko kteréhokoliv plemene bych jednoznačně doporučila pejska s průkazem původu. A to hned z několika důvodů. Pořizujeme si totiž kamaráda na 10 a více let a určitě bychom chtěli, aby nám z něj vyrostl pes vzhledem a také povahou odpovídající plemeni, které jsme si vybrali. A potom většina chovatelských klubů obecně přísně kontroluje zdraví. Např. Cavalier King Charles Spaniel klub Čech, Moravy a Slezska vyhlásil nepovinný Ozdravný program, ke kterému se hlásí i naše chovatelská stanice. Dalším velmi sledovaným faktorem je povaha. Agresivita nebo naopak extrémní bojácnost jsou pro další využití v chovu naprosto nepřípustné . Obojí je do jisté míry dědičnou záležitostí. A potom také nikdy dopředu nevíte, čemu se nakonec budete chtít se svým pejskem věnovat. Např. na výstavy smějí jen psi s průkazem původu.
A co se týká výběru toho správného štěňátka a jeho chovatele? Myslím si, že nejrozumnější je navštívit několik chovatelských stanic a dobře si prohlédnout podmínky odchovu, kvalitu krmení, ale i vzájemný vztah fenky a jejího majitele a také jeho přístup ke štěňátkům. Rozumný a slušný chovatel vám rád podá veškeré informace o plemeni, jeho výchově, eventuelním sportovním využití, krmení, zdravotní péči a upozorní vás nejenom na přednosti svých zvířat, ale i na případné nedostatky. Štěňátko si odvezte jen z takových podmínek, ve kterých byste i vy, být psem, byli naprosto spokojeni.
Kavalíři se dožívají v průměru 12ti let, ale výjimkou nejsou ani 14ti letí. Velmi často však slýchám, že toto plemeno je přešlechtěné a zatížené spoustou dědičných chorob. Dle mého názoru jsou případné zdravotní problémy obecně velmi zveličovány. V současné době je u čistokrevných kavalírů situace srovnatelná s kterýmkoliv jiným plemenem. Samozřejmě, že se občas u toho či onoho jedince nějaký problém vyskytne a naopak jiný je zdravý jako řípa, to je ale přece naprosto běžné, ne? Náš klub vyhlásil jako motivaci např. již výše zmiňovaný Ozdravný program. Veškerá doporučená vyšetření jsou však dobrovolná. Chovatelé a majitelé pak mají sami tendenci předhánět se v tom, kdo absolvuje více těchto vyšetření a následně je i zveřejňovat. Všichni chovní jedinci pak v rámci bonitace absolvují také poslechové vyšetření srdce. K pravidelné a průběžné péči pak samozřejmě patří každoroční očkování, odčervení, ošetření proti blechám a klíšťatům, kontrola a čištění uší, očí a zubů.
