Výchova a výcvik

Oba pojmy - výchova i výcvik - spolu úzce souvisí, ale nejsou totožné. Vycvičený pes s mnoha zkouškami ještě neznamená, že je také pes vychovaný a zase naopak. Znám mnoho psů služebních plemen ověnčených vavříny z kdejakého závodu, kterým za jejich jménem s hrdostí uvádějí desítky zkoušek z výkonu. Ale ouha! Takový úspěšný pes je často jen jedním z mnoha v majetku výcvikáře a zná jen kotec, přepravní vozík za autem a cvičák. Na procházku se dostane jen omylem nebo za účelem nezbytně nutného a krátkého vyvenčení a o společných rodinných akcích s psovodem ani nemluvě.

Takový pes je ale potom naprosto "nepoužitelný" v normálním běžném životě. Nedovedu si ho představit např. v městském provozu, kde mu hluk tramvaje přivodí pomalu srdeční zástavu či při návštěvě restaurace, kde si plete hosty s figuranty nebo na hromadné vycházce se psy, kde hodlá všechny povraždit apod. Každý pes si je totiž jistý jedině tam, kde a také na co je zvyklý. Pokud tedy psa hned odmala přivádíme do mnoha rozmanitých prostředí a nezvyklých situací a sami se v nich chováme naprosto přirozeně, v dospělosti ho hned tak něco "nerozhází". Nejdříve bychom tedy rozhodně měli svého psa správně vychovat a následný výcvik by se měl s výchovou úzce prolínat.

Jak tedy svého pejska co nejlépe vychovat a pokud možno nic nezkazit? Odpověď je jednoznačná. Chcete-li mít jednou ze své roztomilé a chlupaté kuličky spokojeného dospělého psa s pevnou, vyrovnanou a přátelskou povahou, aby vaše vzájemné soužití bylo příjemné a bezproblémové? Pak je naprosto nutné pejska již odmalička správně vychovávat. Budoucí povaha mladého psa je samozřejmě částečně dána geneticky, ale do značné míry ji ovlivňuje okolní prostředí, kontakt s novým pánem a jeho rodinou, výchova, individuální zkušenosti a socializace.

Prvotní zkušenosti získává štěňátko již u svého chovatele, ale ani jeho další vývoj nelze ponechat náhodě. Vůbec nejdůležitější období v nové smečce je tzv. "období socializace", tj. ve věku 8 - 16 týdnů. Co zanedbá nebo zamešká nový majitel ať již z neznalosti nebo z pohodlnosti nyní, později již nikdy zcela nedožene! Zhruba po týdnu, kdy si štěně na vás trochu zvykne, seznamujte ho s co největším množstvím různých prostředí a rušivých podnětů. Choďte mezi cizí lidi, do města, na nádraží, do restaurace, jezděte spolu autobusem, tramvají, metrem, apod. Váš pejsek bude samozřejmě ze začátku nejistý nebo trochu vyplašený, ale když ucítí vaši podporu a uvidí váš klid a jistotu, počáteční obavy jistě rychle překoná. Později se vám to určitě vyplatí. Z vašeho psa vyroste klidný a vyrovnaný pes, kterého nové situace nebudou vyvádět z míry a bude vás moci bez problémů kamkoliv doprovázet. Rovněž velmi důležité je štěně ihned navykat na kontakt s ostatními psy a jinými zvířaty. Štěně, které ještě nemá plnou imunitu, pouštíme však ke společným hrám pouze se psy, které známe, a o kterých víme, že jsou očkovaní a zdraví. Daleko menší je totiž pravděpodobnost, že se štěně nakazí nějakou chorobou (např. vzteklina se v současné době v naší republice téměř nevyskytuje), než že z něj vyroste asociál a bude mít v budoucnu problémy v chování k ostatním psům, budeme-li mu v kontaktu s příslušníky jeho druhu bránit. Samozřejmě, že jej pustíme až po předchozí domluvě s majitelem cizího psa. Ve většině případů sice dospělý pes štěněti neublíží, ale jsou i výjimky potvrzující pravidlo. Ideální by bylo navštěvovat s novým členem rodiny hodiny her pro štěňátka, tzv. štěněčí školičku. Tyto školičky zatím ještě nejsou u nás zcela běžné, ale nicméně jich už pár existuje. Zde se učí však nejenom štěňátka, ale i jejich majitelé. Zkušení instruktoři vám zde v praxi předvedou to, co již jistě máte pečlivě nastudované z knížek. Realita totiž mnohdy bývá jiná. Krásně se v knížce popisuje jak to či ono nacvičit a jak psa pochválit, když provede požadovaný úkon, ale mnohdy chybí návod na to, co udělat, když to psík stále nechce pochopit a úkon neprovádí. Každý konkrétní pes je totiž jedinečná individualita a přesný návod na jeho výcvik neexistuje!!! Musí se prostě najít pro každého účinné řešení. Štěně by se mělo seznamovat a naučit se správně chovat nejenom k dospělým jedincům, ale i k ostatním štěňatům. A právě hodiny her pro štěňátka toto zcela splňují. Nácvik základní poslušnosti a běžného chování se prokládá častými pauzami pro vzájemné hry. Štěně totiž ještě není psychicky zralé pro klasický výcvik, neboť není schopné udržet dlouho pozornost a výcvik bychom mu mohli do budoucna pořádně otrávit. Při těchto vzájemných hrách se štěňata učí přirozenému chování ve smečce, tzv. sociálnímu chování - např. kdy se podřídit, kdy má naopak navrch, jak silně může stisknout zubisky "protivníka" a kdy už ho to bolí, apod. Páníčci zase mají možnost naučit se svého psa ovládat i v přítomnosti jiných, přivolat jej ze skupiny dovádějících psů, atd. Někdy je potřeba "převychovat" i novopečené majitele rozpustilých psíků a vysvětlit jim, že pes myslí opravdu jinak než člověk a tudíž je potřeba k němu tak přistupovat, chceme-li, aby vzájemná komunikace fungovala.

Rovněž od začátku zvykejte svého psa, že je občas nutné počkat chvíli doma nebo třeba v autě v klidu o samotě. Dobu samoty však prodlužujte postupně a v době své nepřítomnosti ho zaměstnejte množstvím vhodných hraček, klacíků, žvýkacích kostí, apod. Ideální je, když je štěně unaveno po procházce. Budujte si neustále důvěru vašeho psa! Nesmíte ji však nikdy zklamat! Hned od prvního dne doma vymezte, co je zakázáno a co je dovoleno. Pes to musí vždy respektovat a všichni členové rodiny rovněž dodržovat. Váš pejsek bude hned od prvního dne nejen všechno kolem sebe, ale i vás, horlivě okusovat. Mléčný chrup slouží totiž jako testovací a pes si jím potřebuje vše důkladně "ohmatat". Nemá však zatím žádný cit a samozřejmě zkouší, jak silně může stisknout. Naučte proto své štěňátko, kde je hranice vaší bolesti. Stiskne-li tedy pejsek příliš silně, hlasitě vykřikněte "Au!" a pisklavě přitom zakňourejte jako jiný pes. Tuto formu štěně nejlépe pochopí. Zároveň ihned přerušte hru.

Dalším naprosto nezbytným prvkem výchovy je vaše manipulace se psem za všech okolností. Je tedy nutné již od začátku ho zvykat, že si od vás nebo ve vaší přítomnosti musí nechat "všechno" líbit. Tím mám samozřejmě na mysli česání, prohlížení zubů, čištění uší, odstranění klíštěte apod., ale také prohlídku cizí osobou (veterinář, rozhodčí na výstavě.). Pes si musí rovněž zvyknout, že mu můžete kdykoliv sáhnout do misky s krmením nebo mu cokoliv odebrat. Postupujte pochopitelně citlivě, ale vždy důsledně. Upevňujete tím vlastně nenásilně a přirozeně své vůdčí postavení vůči psovi.

Neméně důležitým bodem je i nácvik čistoty. Aby se to štěňátko co nejrychleji naučilo, je nutné jej zpočátku velmi pečlivě hlídat. Po každém krmení, po probuzení a po hře vezměte štěně na ruku (tam nic nevyvede) a vyneste je ven na určené a stále stejné místo. Je dobré spojit vykonávání potřeby s nějakým, ale stále stejným, povelem. Váš pejsek si to po čase spojí a vy toho můžete využít, budete-li potřebovat, aby se pes rychle vyvenčil. Jakmile štěně vykoná potřebu na určeném místě, musí být ihned moc pochváleno a eventuelně odměněno pamlskem. V případě, že "vyvede" něco doma, netrestejte ho, protože vy jste nedávali pozor! Budete-li důslední a věnujete-li výchově k čistotnosti dostatek času a trpělivosti, váš kamarád se snadno naučí venčit se na určeném místě a časem třeba i mimo zahradu během procházek.

Celkově by jste měli být při výchově přátelští, ale důslední, aby váš pes od začátku věděl, kdo je doma pánem. Pes, i když ho máme sebevíce rádi, není zvyklý žít v demokracii, ale v hierarchii a měl by v rodinném žebříčku každopádně zaujímat až to poslední místo a to i za malými dětmi. V jeho očích by jste vy měli být rozhodnými a sebevědomými vůdci. Pokud pes takového vůdce nemá nebo neuznává, má pocit, že je něco v nepořádku a smečka tím pádem v ohrožení a instinkt mu jednoznačně velí, že toto těžké břímě "alfa vlka" musí převzít sám. A nemusím zde asi zdůrazňovat možné následky, to docela dobře zvládají (i když mnohdy zcela laicky) naše média. Ale pozor!!! Důslednost nikdy nezaměňujte s tvrdostí! Důsledná výchova vyžaduje, aby příkazy byly v každém případě splněny. Vydávejte je tedy jen tehdy, jste-li v dané situaci také schopni prosadit jejich splnění. Jinak si narušujete své vedoucí postavení a pes se velmi rychle naučí, kdy poslouchat nemusí. Výchovu, ale i následný výcvik, se snažte založit především na vzájemném dobrém kontaktu a neustále jej posilujte. Většina psů se nejlépe učí hrou a v každém případě budete mít největší úspěch s pochvalou a odměnami. Přehnaným drilem a tvrdostí mnoho nedosáhnete. Musíme-li trestat, děláme to zásadně přiměřeně věku a situaci. Mnohdy stačí jen křiknout zvýšeným hlasem "Fuj!". Pokud pejsek nereaguje, postačí vytřepání za kůži na krku. Tímto způsobem trestá i fena svá štěňata a pes tomu také nejlépe rozumí. Účelem trestu nemá být bolest, ale nepříjemný vjem (rozzlobený hlas, ztráta rovnováhy, úlek.) a následně žádoucí změna chování.

Nesmírně důležitá a bohužel mnohdy podceňovaná je správně zvolená hlasová intonace při komunikaci se psem. Pes je na ni velmi citlivý a i když slovům přesně nerozumí, s jistotou pozná, kdy ho chválíte a kdy se na něj naopak zlobíte. Je nezbytně nutné rozlišovat zejména tři základní druhy hlasové intonace - příkaz (krátký, rozhodný a naprosto nesmlouvavý), pochvala (mazlivý a laskavý hlas s vyšší intonací) a trest (temný až hluboký, káravý a psovi nepříjemný hlas). Budeme-li totiž se psem komunikovat monotónním hlasem nebo jako když jsme pět minut před smrtí, náš čtvernožec nebude zrovna nadšeně reagovat na naše "povely" a po čase nás už raději nebude vnímat vůbec a dá přednost svým, a námi nepochopeným, prioritám. Mnoho lidí se i stydí na veřejnosti svého psa správně pochválit nebo mu třeba vyhubovat. Musím přiznat, že mnohdy je to pro nezasvěcené kolemjdoucí opravdu pěkné divadlo, ale přes to se, holt, musíme přenést. Rovněž je důležité vědět, že si se psem během celé procházky nevyprávíme ani o počasí a ani o tom, co se nám za celý den přihodilo. Pes má samozřejmě potřebu kontaktu s vámi a dokonce se i občas otočí, cože mu to ten páníček vypravuje, ale když zjistí, že se po něm vlastně nic nechce a že si páníček jen tak mluví sám se sebou, ztratí zájem a už raději také nereaguje.

HOVAWART VERSUS KAVALÍR KING CHARLES ŠPANĚL?

Impozantní Hovawart je citlivý, klidný a vyrovnaný pes, který se vyznačuje dlouhým mládím a také schopností se dlouho učit. Cennou devizou hovawartů je, i přes jejich temperament, jejich poměrně snadná ovladatelnost, což ocení zejména začátečníci.
Je to pes se středním temperamentem, vynikajícím nosem, rád se učí a plní různé úkoly. Řadí se mezi pracovní plemena. Je tedy vhodný téměř k jakémukoliv druhu výcviku a možností je dnes opravdu mnoho. Já sama se věnuji hlavně služebnímu výcviku (stopování, poslušnost a obrany), ale přičichly jsme s Irunkou i k záchranařině a k agility. Hovawarti jsou, ale především výborní stopaři a většinou nám vynaložené úsilí v této disciplíně mnohonásobně vrátí, neboť v ní výrazně předčí ostatní plemena.

Maličký Kavalír King Charles španěl  se sice oficiálně řadí mezi společenská plemena, ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že se jedná o malého sportovního a nesmírně houževnatého pejska. Naše Tesinka je neobyčejně vitální a vždy připravena k jakékoliv činnosti nebo lumpárně. Je schopná bez problémů ujít třeba 20 km, běhat u kola nebo na zahradě 2 hodiny neúnavně honit motýly. Základní poslušnost nebo i různé žertovné cviky se kavalír naučí bez větších problémů. Někteří majitelé těchto malých psíků se věnují tanci se psem nebo canisterapii. My běháme agility a Tesi i velmi slušně stopuje a nosí aport. Při zápasu o cokoliv "brutálně" vrčí a třepe kořistí jako o život, ale obranář z ní s její přátelskou dušičkou samozřejmě nikdy nebude.

A JAK JE TO TEDY S TÍM VÝCVIKEM?

Každý pes, ať velký nebo malý, by měl být vychovaný tak, aby dělal radost svému majiteli a na druhé straně neobtěžoval okolí. S výcvikem je to trochu jinak. Výcvik je určitým druhem zaměstnání pro psa a nádherným koníčkem pro jeho pána. Utužuje se tak vzájemný vztah a psovi nabízí přirozenou možnost vybití energie vhodným způsobem. Pes potom doma z nudy neokusuje váš nábytek nebo pantofle, "nepřesazuje" rostliny na zahradě a ani tam nehloubí atomové úkryty, za které by se nemusela stydět ani armádní jednotka. Jsou samozřejmě i lidé, kterým pobíhání několika nadšených "šílenců" po cvičišti za každého počasí nic neříká a dají raději přednost jiným aktivitám a zabaví psa např. společnou a pravidelnou turistikou nebo během u kola, apod. To je samozřejmě také v pořádku. Dnes existuje i mnoho různých sportovních disciplín vhodných pro psy - agility, tanec se psem, obedience, flyball, canicross, bikejöring, skijöring atd.

Ať se však již rozhodnete pro cokoliv, tak alespoň základní výcvik by měl absolvovat každý pes bez rozdílu plemene a do šesti měsíců věku ovládat tyto základní povely: Ke mně! K noze! Sedni! Lehni! Vstaň! Zůstaň! Pusť a Fuj! a samozřejmě chodit spořádaně na vodítkubuď u nohy nebo na délku vodítka aniž by psovodem smýkal po všech koutech dle své vůle. Zkušenější mohou zvládnout nácvik těchto povelů sami, i když ani jim návštěva cvičiště nijak neuškodí. Ovšem začátečník by měl výcvik pod odborným vedením absolvovat v každém případě, protože nevychovaných a nezvladatelných psů pobíhá na našich ulicích už i tak dost. Pokud se vám práce se psem zalíbí a budete v ní chtít pokračovat, můžete vaši společnou činnost zúročit i různými zkouškami z výkonu. Existuje mnoho zkušebních řádů k dostání v každé kynologické organizaci. Jedná se především o služební výcvik (stopování, poslušnost, obrany) a také záchranářský výcvik s různou specializací (laviny, sutiny, voda, plošné vyhledávání.).

A KDY VLASTNĚ S VÝCVIKEM ZAČÍT?

Kdykoliv. Je lepší začít někdy, i když třeba později, než vůbec nikdy! Nejjednodušší je to samozřejmě se štěnětem nebo s mladým psem. Ze začátku se pochopitelně nejedná o klasický výcvik, ale prolíná se zde výchova s hravou formou výcviku a jedná se hlavně o tzv. učení hrou. Obecně platí, že postupujeme od jednoduššího ke složitějšímu. V praxi to znamená, že neučíme psa např. Zůstaň!, když ještě neumí Lehni! apod.

Nejdříve si vaše štěňátko musí zvyknout na své jméno, které můžeme následně spojovat s povelem Ke mně!. Dále je potřeba navyknout psa na obojek a na chůzi na vodítku. Pro malé štěně je nejvhodnější lehký kožený obojek a stejně tak vodítko. Později pro výcvik štěněcí obojek nahradíme jednoduchým řetízkovým, tzv. stahovacím, který je pro tento účel nejvhodnější.

A JAKÉ JSOU HLAVNÍ ZÁSADY VÝCVIKU?

1. Začínáme cvičit na klidném místě a teprve později přecházíme do rušnějšího prostředí. Dospělý pes potom musí samozřejmě poslouchat všude a v každé situaci.

2. Cvičit bychom neměli nikdy příliš dlouho. Zejména malé štěně neudrží dlouho pozornost. Jakmile zpozorujeme únavu nebo nezájem, dokončíme požadovaný cvik (povel, který byl jednou vydán, musí být také splněn), psa pochválíme, odměníme a výcvik ihned přerušíme.

3. Psa zásadně nepolidšťujeme. Uvažuje jinak než my a reaguje především na kladné podněty (pochvala, odměna.) - žádoucí chování a záporné podněty (vyhubování, cuknutí vodítkem, vytřepání za kůži.) - nežádoucí chování.

4. Je potřeba si uvědomit, že základem všeho je spolehlivé přivolání psa. Mnohdy mu může i tento zdánlivě jednoduchý cvik zachránit život. Zakládáme si na něm tedy už u malého štěňátka!

5. Veškeré povely a pokyny musí být jasné a zřetelné a především stále stejné a vyslovené patřičnou hlasovou intonací.

6. Výcvik by měl být pro psa zábavou, nikoliv trestem nebo nudou. Nejlépe je cvičit formou hry.

7. Nenahraditelné místo při výcviku má pochvala, která musí následovat vždy, jakmile pes provede něco správně. S pochvalou bezprostředně souvisí odměna (laskavý hlas, pohlazení, pamlsek nebo hračka). Pozor psa nikdy nechválíme v situacích, kdy neprovádí něco na náš povel (např. jen tak leží ve svém pelíšku a je z našeho pohledu hodný). Snižujeme tak hodnotu pochvaly!

8. Rovněž i přiměřený trest v návaznosti na způsob myšlení psa, tzn., že přichází bezprostředně po činu, má svou důležitou úlohu při výcviku.

9. Nikdy necvičíme v době útlumu, tzn. po krmení, po dlouhé jízdě autem, po vyčerpávající procházce apod. Psa bychom také nikdy neměli výcvikem přetěžovat. Pamatujte, že méně mnohdy znamená více!

10. Nutná je důslednost! Pozor, nezaměňovat s tvrdostí!

11. Výcvik by měla vést pouze jedna osoba. Pes by, ale pochopitelně měl poslouchat všechny členy domácnosti, ale učit by ho to měl opravdu jen jeden.

12. Při výcviku se vyzbrojte hlavně trpělivostí a laskavostí. Psovodem by měla být rovněž vyrovnaná osoba. Rozhodně by to neměl být člověk, který má potřebu si něco dokazovat či si prostřednictvím psa léčit své komplexy z osobního života či neúspěchu v zaměstnání. Také nervozitou a prchlivostí napácháte více škody než užitku.

Samozřejmě celá problematika výcviku je daleko obšírnější a rozsáhlejší. Toto jsou pouze základní a obecné pokyny a rady "jak na to" a jak pokud možno hned v začátku něco nezkazit. Správně vychovat a vycvičit psa není určitě nic jednoduchého a tak těm, kterým se to podařilo, gratuluji a vám ostatním držím palce!!!